Historie
Středoevropský soubor bicích nástrojů DAMA DAMA vznikl sice oficiálně v roce 1990, ale jeho myšlenkové počátky sahají již do roku 1985, kdy dva z jeho zakládajících členů - Adam Kubíček a já (Dan Dlouhý) začali svou dráhu v oboru vážné hudby jakožto bicí sekce komorního souboru Art Inkognito.
Postupným seznamováním se s činností souborů bicích nástrojů západní Evropy (švédská Kroumata), okolních zemí (maďarská Amadinda) i našich (Pražský soubor bicích nástrojů pod vedením Vladimíra Vlasáka) se náš cíl posunul směrem k vlastnímu ansámblu, který by naplnil naše hudební představy - využití transformovaných etnických hudebních vlivů a kompozičních výdobytků soudobé západní vážné hudby ve spojení s vitalitou rockové hudby. Koncerty soudobé hudby které jsme tehdy navštěvovali jako posluchači i jako interpreti nejrůznějších skladeb nám totiž připadaly neuvěřitelně nudné. (Příkladem je řada skladeb, které zazněly na Mezinárodních prázdninových kurzech pro soudobou hudbu v Darmstadtu, festivalech v Manheimu, Drážďanech…) Proto jsme začali provádět nenápadnou expanzi v rámci koncertů Art Inkognita - stále více skladeb jen pro bicí se stále větším dramaturgickým i autorským přínosem. Vzhledem k tomu, že podíl práce ostatních členů souboru se stále snižoval (přesněji řečeno se z různých důvodů postupně vytrácel), nikomu tento fakt nevadil.
Přes občasné rozpaky ze strany odborné veřejnosti i některých členů souboru byl tento záměr přijat publikem příznivě už po prvním koncertu tohoto typu v roce 1993 v jeskyni Býčí skála v Moravském krasu, pořádaném rockovou skupinou Bratrstvo a umožnil nám vystoupení jak před publikem rockovým (na festivalech a v klubech rockové a alternativní hudby), tak před „vážnohudebním" na festivalech typu Pražské jaro atd. (Jako komornější a divadelnější verzi jsem v roce 1994 založil spolu s houslistkou Lenkou Župkovou duo KONVERGENCE). Odtud už byl jen krok k touze vytvořit koncert-divadlo s vlastní hudbou, scénářem, režií, kostýmy a speciálně vytvořenými nástroji a zvukovými instalacemi s výtvarným řešením, vycházejícím z obsahu skladby. Staly se jím v roce 1995 moje „Vlnoplochy" - „hudebně vizuální cesty mikro, makro, megasvětem a lidskou psychikou", které zazněly na zahajovacím koncertu Expozice experimentální hudby Mezinárodního hudebního festivalu Moravský podzim.
Doufám, že přes občasné sny Adama Kubíčka a mě o permanentním úniku k trascedentnu nebo naopak k hédonismu - dle momentálního rozpoložení a stupně únavy - jsme pořád ještě na začátku cesty k hudbě pro skladatele i „obyčejné posluchače", která je současně novátorská i emocionálně maximálně působivá. Dan Dlouhý
|
Náš cíl v té době byl stejný jako u mnoha hráčů na bicí nástroje v orchestrech tzv. vážné hudby - zrovnoprávnit tuto zřejmě nejstarší část nástrojového instrumentáře s dalšími hudebními nástroji. Proto jsme začali „vnucovat" skladatelům souboru Art Inkognito (Karel Horký-Daniel Forró, Ivo Medek, Zdeněk Plachý a Jaroslav Pokorný) nejrůznější zvukové i hráčské možnosti bicích nástrojů, takže výsledné nástrojové sestavy, které jsme tehdy používali, dosahovaly značných rozměrů. 
Ve finální fázi koncert Art Inkognita tvořilo osm skladeb pro „čisté" bicí nástroje, zkomponované nebo překomponované námi, jedna skladba pro sólový klavír, interpretovaná svým autorem a vedoucím souboru skladatelem Ivo Medkem a jedna skladba společná. V této situaci bylo proto zcela logické změnit název původně jedenáctičlenného orchestru s obsazením kytara, housle, viola, violoncello, flétna, klarinet, fagot, klavír, dva hráči na bicí a zpěv a vytvořit v roce 1990 soubor nový, pouze čtyřčlenný bicí ansámbl DAMA DAMA (společně s Josefem Blahou a Martinem Opršálem). Základní dramaturgická linie byla jasná - původní skladby, zkomponované námi nebo brněnskými skladateli (brněnská kompoziční škola, sdružená kolem Janáčkovy akademie múzických umění nám z české hudby připadala nejprogresivnější a nejenergičtější) a špičkami světové hudby (J. Cage, I. Xenakis, S. Reich, M. Miki atd.) pro běžné i speciální bicí nástroje, které jsme tehdy s Adamem Kubíčkem vyráběli.
Tím se ale vývoj nezastavil. Dalším krokem totiž byla snaha překročit rámec koncertů vážné hudby vytvořením jakéhosi dramaticko-hudebního pásma. (V té době již s námi Adam Kubíček nehrál - odešel koncem roku 1991 po vítězství souboru v evropské soutěži bicích orchestrů v holandském Enschede a po externí spolupráci se stal opět stálým členem v roce 1994. Místo něj nastoupil Jan Řihák, který vydržel do začátku roku 1997. Josefa Blahu nahradil na podzim 1991 Ctibor Bártek, Martin Opršál odešel koncem roku 1997.) Napadlo mě tehdy seřadit často jen úryvky různých skladeb dle jejich hudebních kvalit a výrazu a zvýraznit tak sémantickou osu koncertu. Pak už bylo zcela logickým krokem využití divadelních kostýmů a masek a jejich změn v průběhu koncertu, divadelního svícení, řady mých speciálních nástrojů a skladeb a stylizovaného pohybu k podtržení tohoto záměru.
Od té doby už „nebylo cesty zpět" - cílem DAMA DAMA už dávno nebyly jen bicí nástroje (což zapříčinilo i mé studium kompozice na JAMU a dokládá časté využívání „nebicích" nástrojů členy souboru, jako např. klavíru, syntetizérů, kytar, harmoniky, hlasu atd.), ale ani jen samotná hudba. Sémantická stránka je dnes neodmyslitelnou složkou našich koncertů i natočených CD a je snad nejdůležitější částí mé práce skladatelské i interpretační (samozřejmě bez jakéhokoliv opomíjení péče o hudební kvality). Výsledkem je vlastně interdisciplinární činnost poměrně širokého ambitu - autor hledá ke zvolené myšlence a z ní plynoucímu obsahu skladby adekvátní hudební prostředky s pokud možno maximálními inovacemi v parametrech rytmu, zvukové barvy, organizace tónových výšek, formy atd., vytvoří nebo přetvoří pro jejich realizaci odpovídající hudební nástroje, sám skladbu interpretuje nebo alespoň řídí její interpretaci a v závěru dramaturgicky vhodnou kombinaci skladeb natočí s maximálním využitím stávající záznamové techniky na kompaktní disk.
To ovšem předpokládá vytvoření fungujícího týmu, v němž mají jednotliví členové souboru rozděleny i mimohudební úlohy. V souboru DAMA DAMA se já starám o organizaci, kompozici, dramaturgii a výrobu hudebních nástrojů, Adam Kubíček, jako autor dokumentačních částí osmi katalogů a knih o výtvarném umění, o výtvarnou složku činnosti souboru (kostýmy, scéna, propagační materiály v tištěné i elektronické podobě), Ctibor Bártek o kopírování a distribuci propagačních materiálů, plakátů a CD a Martin Opršál o přepisování partitur, aranžování některých přejatých skladeb a obohacování dramaturgie o skladby zahraničních autorů. Kromě toho se všichni podílíme na týmových kompozicích, Ctibor Bártek a Adam Kubíček občas vytvoří i vlastní skladbu a každý z nás se do jisté míry specializuje na určitý bicí nástroj - Martin Opršál na marimbu, Ctibor Bártek na jazzovou bicí soupravu, Adam Kubíček na hru na vlastní tělo a bicí soupravu a já na neobvyklé, vlastnoručně vyrobené nástroje.